O tričkách, univerzitách a rizikových investicích

Venture capitalists (investoři do rizikových projektů) poskytují půjčky, rady a technickou podporu podnikatelům s nadějnými nápady, kteří kvůli nedostatečným doložitelným zkušenostem a rizikovosti svých projektů nemají možnost získat kapitál standardní způsobem od bank nebo akciových trhů. Venture capitalists počítají s tím, že podstatná část - dost možná většina - jimi financovaných projektů neuspěje a peníze do nich vložené se nevrátí. Sází na to, že čas od času se jedna z investicí ukáže jako terno a ztrátu z neúspěšných projektů bohatě nahradí. Svou činností venture capitalists prospívají hospodářství, neboť jednak umožní životaschopné investice, které by bez jejich pomoci nevznikly, a druhak podporují nové nápady, inovace a podnikavost, které mohou následně okoukat i firmy samy se projektu neúčastnící.

Ekonomka Caroline Hoxby ze Stanfordu včera na mimořádné přednášce oxfordskému publiku nabídla tezi, že špičkové americké univerzity fungují jako venture capitalists. Školy jako je Harvard, Princeton nebo právě Stanford získávají ze školného jen menšinu svých příjmů a školné jim pokryje jen třetinu či polovinu nákladů spojených s výukou (výzkum nepočítaje). Nadpoloviční většinu příjmů tvoří dary od absolventů. Přesněji řečeno - dary od mimořádně úspěšných absolventů. Zatímco méně movití bývalí studenti na svou alma mater nepřispívají či přispívají jen zanedbatelnou části svých příjmů, alumni překračující určitý přijmový práh školám věnují v průměru 3% svého výdělku a toto číslo je podobné pro všechny příjmové skupiny překračující zmíněný práh.

Podobně jako venture capitalists investují do nejistých projektů, přebírají s nimi spojené riziko, s kterým se vyrovnávají díky diverzifikaci do velkého množství projektů, a to vše činí s vidinou vzácného ale obřího úspěchu, nejlepší americké univerzity vkládají velké sumy (i desetkrát více než než výzkumné univerzity v kontinentální Evropě) do mimořádně talentovaných studentů s nadějí, že mezi nimi vyrostou Gatesové a Zuckerbergové, kteří se jim svými sloními třemi procenty odvděčí.

Podobně, jako je dopředu nemožné odhadnout, z kterého nápadu vyroste nový Google, neví se, z kterého studenta může v inspirujícím prostředí vyrůst Warren Buffet. Neví to ani student sám. Student sám není ochotný nést přehnané riziko ve formě obří půjčky a proto bude může mít tendenci volit levnější (a horší) vzdělání, než by bylo společensky optimální. Přední univerzity tento problém překonávají tím, že riziko berou na sebe a rozpustí do velkého množství studentů.

Hoxby ve svém přirovnání vyzdvihla jeden podstatný rozdíl - zatímco venture capitalists s cíli svých investic vstupují do právních poměrů jako jejich věřitelé a často spolumajitelé, univerzitám právní páky chybí a nezbývá jim, než tahat za jemné nitky. Během studia skrzu výuku i mimoškolní aktivity budují silný pocit příslušnosti ke komunitě a po promoci zůstávají se studenty v kontaktu (především s těmi lukrativnějšími), zvou je na plno akcí a zasypávají je emaily. O tom, že pocit vděčnosti ve studentech vyvolávají úspěšně, svědčí i fakt, že absolventi, kteří při studiu získali od univerzity stipendium, jsou v průměru ke své škole štědřejší.

Tvrzení, že přední americké univerzity jsou financovány na stejném principu jako venture kapitalisté, mi zní přesvědčivě. Otázkou je, zda podobnost sahá i hlouběji, neboli zda stejně, jako venture capitalists elitní univerzity svými masivními investicemi do studentů zvyšují efektivitu a úroveň inovací ve společnosti. Odpověď závisí na tom, zda si myslíme, že 70 000 dolarů na rok a studenta investovaných do prvotřídních učitelů, laboratoří, knihoven a sportovišť výrázně zvýší šanci, že z Billa Gatese vyroste Bill Gates proti 10 000 dolarů ročně. Dost možná tomu tak je, ale Hoxby sama přiznala, že empiricky to dokázat je nemožné, alespoň dokud nebudeme moci studentům, kteří by se dostali na Harvard, přikázat, aby šli studovat do Olomouce, a pak porovnat počet Gatesů na Harvardu a v Olomouci.

Zajímavý náhled nabídl jeden z diskutujících, podle něhož je popsaný způsob financování univerzit formou dobrovolné graduation tax, neboli 3-procentní daně z příjmu uložené pouze na absolventy vysoké školy. Výhodou graduation tax je, že je příjmově neutrální, zatímco odložené školné fungující v Británii a navrhované u v České republice je regresivní (v rámci skupiny vysokoškoláků), neboli bohatší absolventy stojí menší část jejich příjmů. V tomto ohledu jsou možná "venture-univerzity" ještě výhodnější - zatímco skutečné 3-procentní "promoční dani" by se ti nejbohatší vyhnuli s pomocí svých bahamských přátel, svému svědomí (v průměru) neuniknou.

Bylo by krásné, kdyby se nejstarší univerzita ve střední Evropě jednou vyrovnala nejstarší univerzitě americké - Harvardu. Jestli to má stihnout pro mé děti, měla by začít schraňovat emailové adresy svých absolventů ... a začít tisknout hezčí mikiny.