Zatímco jsem dnes sešroubovával čerstvě koupený botník, má nová spolubydlící Marie mi líčila, jak ji ve škole vyučující každý den kontrolují, zda pravidelně čte Financial Times. Dnes jí a jejím spolužákům dokonce bylo vysvětleno, jak tyto anglické noviny číst: proběhnout titulní stránku, přečíst si Lexův sloupek na zadní straně hlavního sešitu, v sešitu Firmy a trhy prozkoumat na zadní straně rubriku Trhy a na závěr na přední straně téhož sešitu v rejstříkové tabulce vlevo dole zkontrolovat, zda se v daném vydání novin nepíše o některé ze společností, které čtenář dlouhodobě sleduje.
Mám rozečtenou knihu Moudrost davů od komentátora amerického týdeníku The New Yorker Jamese Surowieckého. Podle hlavního argumentu knihy se velká skupina lidí může chovat vysoce inteligentně, dokonce inteligentněji než ti nejbystřejší z jejích členů, ovšem pouze při splnění tří základních podmínek, bez nichž je naopak vysoce náchylná k idiocii. Zaprvé je třeba, aby skupina byla rozmanitá co do úsudku svých členů a co do informací, které mají k dispozici. Zadruhé je třeba, aby se členové skupiny rozhodovali nezávisle na sobě a ti výmluvnější z nich tedy nemohli strhnout skupinové mínění na svou stranu. Zatřetí musí existovat mechanismus, který při zachování nezávislosti jednotlivých členů posbírá názory jednotlivých členů dohromady (volby, cenový systém, televizní peoplemetry...).
Pokud jsou tyto podmínky splněné, skupina posbírá skrze své členy mnoho různých informací, chybné úvahy se navzájem vykrátí a zbude vysoce přesný odhad skutečnosti. Pokud splněné nejsou, hrozí, že se skupina začne řídit úsudkem a omezenými informacemi několika jedinců, kteří jsou výrazní nebo jednoduše promluvili první, a následně bude sama sebe v začarovaném kruhu poplácávat po zádech a utvrzovat ve svém omylu. Ti, kteří s ní nebudou souhlasit, budou přehlíženi, ostrakizováni nebo podlehnou tlaku okolí a přizpůsobí se.
Ale zpět k Marušce. Ona totiž nestuduje žádnou školu pro ořezávátka, ale magisterský program ve finanční ekonomii na Said Business School na Oxfordské univerzitě. Její program je hodnocený (dle Financial Times, hmm...) jako svého druhu třetí nejlepší na světě a 97% jeho absolventů má do tří měsíců od složení zkoušek zajištěnou práci, nejčastěji u investičních bank a konzultačních společností v londýnském City.
Z pohledu Surowieckého knihy je to lehce děsivý pohled. Zaměstnanci mnohabiliónového finančního sektoru, který zásadním způsobem ovlivňuje světovou ekonomiku, sdílí vzdělání na některém z několika exkluzivních studijních programů, čtou stejné stránky stejných novin a svůj pohled na světovou ekonomiku si utváří podle toho, co napíše pan Lex. A jejich profesoři, kteří by měli dohlédnout dál než na osobní zisk zaměření finančníci, je v tom ještě podporují.
Musím končit. Chci si dnes ještě prolistovat Respekt. Všichni mí známí ho čtou, tak ať nejsem pozadu.
Mám rozečtenou knihu Moudrost davů od komentátora amerického týdeníku The New Yorker Jamese Surowieckého. Podle hlavního argumentu knihy se velká skupina lidí může chovat vysoce inteligentně, dokonce inteligentněji než ti nejbystřejší z jejích členů, ovšem pouze při splnění tří základních podmínek, bez nichž je naopak vysoce náchylná k idiocii. Zaprvé je třeba, aby skupina byla rozmanitá co do úsudku svých členů a co do informací, které mají k dispozici. Zadruhé je třeba, aby se členové skupiny rozhodovali nezávisle na sobě a ti výmluvnější z nich tedy nemohli strhnout skupinové mínění na svou stranu. Zatřetí musí existovat mechanismus, který při zachování nezávislosti jednotlivých členů posbírá názory jednotlivých členů dohromady (volby, cenový systém, televizní peoplemetry...).
Pokud jsou tyto podmínky splněné, skupina posbírá skrze své členy mnoho různých informací, chybné úvahy se navzájem vykrátí a zbude vysoce přesný odhad skutečnosti. Pokud splněné nejsou, hrozí, že se skupina začne řídit úsudkem a omezenými informacemi několika jedinců, kteří jsou výrazní nebo jednoduše promluvili první, a následně bude sama sebe v začarovaném kruhu poplácávat po zádech a utvrzovat ve svém omylu. Ti, kteří s ní nebudou souhlasit, budou přehlíženi, ostrakizováni nebo podlehnou tlaku okolí a přizpůsobí se.
Ale zpět k Marušce. Ona totiž nestuduje žádnou školu pro ořezávátka, ale magisterský program ve finanční ekonomii na Said Business School na Oxfordské univerzitě. Její program je hodnocený (dle Financial Times, hmm...) jako svého druhu třetí nejlepší na světě a 97% jeho absolventů má do tří měsíců od složení zkoušek zajištěnou práci, nejčastěji u investičních bank a konzultačních společností v londýnském City.
Z pohledu Surowieckého knihy je to lehce děsivý pohled. Zaměstnanci mnohabiliónového finančního sektoru, který zásadním způsobem ovlivňuje světovou ekonomiku, sdílí vzdělání na některém z několika exkluzivních studijních programů, čtou stejné stránky stejných novin a svůj pohled na světovou ekonomiku si utváří podle toho, co napíše pan Lex. A jejich profesoři, kteří by měli dohlédnout dál než na osobní zisk zaměření finančníci, je v tom ještě podporují.
Musím končit. Chci si dnes ještě prolistovat Respekt. Všichni mí známí ho čtou, tak ať nejsem pozadu.
Žádné komentáře:
Okomentovat