Ve svých základech je ekonomické chování obyvatel Ghany úplně stejné jako ekonomické chování obyvatel Moravy nebo Anglie. Podmínky, ve kterých se toto chování odehrává, jsou ovšem v mnohém odlišné a zvědavého ekonoma opakovaně vybízí k miniprůzkumům mimo rámec jeho hlavního zájmu. Může se třeba dozvědět, že taxíky nepatří řidičům, ale ti si je pronajímají za fixní rentu, která v případě jednoho z nich činila 17 cedis na den (cedis je asi 12 korun). Majitel přitom může vlastnit nějakých 10-30 vozů. Slavný britský ekonom Alfred Marshall by z toho měl radost, neboť již přibližně před sto lety argumentoval, že v zájmu efektivity je důležité, aby veškerý mezní produkt úsilí pracovníka připadl člověku, který je vydává, a aby majitel vybavení byl místo podílu produktu odměněn fixní rentou.
Za svou snahu si vysloužil pojmenování situace, kde toto není splněno, termínem neefektivita. Nepochybuji o tom, že používání opačného termínu "Marshlovská efektivita" by dal přednost. Ghanští taxikáři ovšem nejsou pouze motivování k co největšímu dennímu výdělku, ale také také k dobré péči o auto a spolehlivosti. V základním nastavení musí auto každý večer zaparkovat u majitele na dvorku a opět vyzvednout ráno, pokud ale po delší dobu sekají dobrotu, můžou si místo toho zaparkovat u sebe před domem. Také dva taxikáři říkali, že jim po x letech užívání majitel auto přenechá. Neurčitost, s jakou to zmínili, ale vybízí k otázkám, zda nejde o plané sliby, za které si majitel od důvěřivých řidičů kupuje loajalitu nebo vyšší rentu, podobně jako by si v Golčově Jeníkově loajalitu či extra odpracované hodiny šéf kupoval slibem povýšení.
Paní Martha z výše ukázané fotografie prodává ryby. Ve středu časně ráno ve svém městečku v Západním regionu s prázdnými mísami nastoupí na autobus, dopoledne dorazí do Accry a hned pokračuje další tři hodiny do pobřežního města jménem Tema. Mezi rybáři vyhledá své dodavatele, nakoupí pět beden ryb a dá je k místní paní na sušení. Po jedné noci strávené v Temě si je nechá dovést na stanici a naložit na autobus a jede se zpět do Accry. Tam jí je někdo pomůže přeložit na další autobus, který Marthu i s rybami ve čtvrtek odpoledne doveze do jejího domovského města. V pátek a sobotu ryby prodává, v neděli zajde do kostela, navaří dětem a v pondělí začíná nový čtyřdenní cyklus - dva dny cesta a dva prodej, 5 beden po třiceti rybách, nákupní cena 30 cedis za bednu, prodejní cena 2 cedis za rybu, 3 cedis za dvě a 4 cedis za tři. Doprava 8 cedis z Marthina města do Accry, 5 cedis do Temy a dalších 13 cedis následující den zase zpět. 12 cedis za sušení (vyplacených až po prodání ryb, při následující návštěvě Temy), 2 cedis za přeložení nákladu v Accře a nocleh zdarma u rybáři. Dopočítání měsíčního příjmu paní Marthy nechám na čtenáři, dodám jen, že si svou podnikavostí vydělá podobně jako učitelé na školách, které v Ghaně navštěvujeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat