O Rozvojových cílích tisíciletí

Od čtvrtka do soboty jsem měl to štěstí účastnit se konference pořádané nedaleko Oxfordu ve starém venkovském sídle jménem Ditchley House, kam se za účelem seznámování a diskutování afrického rozvoje sjeli afričtí velvyslanci, ministři a šéfové centrálních bank, hlavy afrických verzí regionálních uskupení a la EU či Višegrádská čtyřka, přední představitelé západních rozvojových organizací, finančníci investující v Africe ... a dva oxfordští studenti.

Hlavní poznatky z konference shrnu v dalším příspěvku, nyní zmíním zajímavý moment spojený s tématem, které na konference s tématem afrického rozvoje nemohlo chybět - Rozvojovými cíli tisíciletí (anglicky Millenium Development Goals).
Jedná se o kvantifikované cíle stanovené na konferenci OSN v roce 2000, kterých mají rozvojové země ve spolupráci s těmi bohatými za úkol dosáhnout do roku 2015. Zahrnují položky jako snížit na polovinu počet dětí žijících za méně než 1 dolar na den, snížit o tři čtvrtiny úmrtnost žen při porodu a zajistit, aby všechny děti ve školním věku chodily do školy.

Cíle se brzy staly zaklínadlem, kterému neunikne nikdo, kdo čte rozvojovou strategii africké země, aplikovanou studii používání pesticidů v zemědělství rozvojové země či webovou stránku kterékoli rozvojové agentury, stejně jako mu neunikne účastník žádné konference byť vzdáleně související s rozvojem, ať už se týká klimatu nebo informačních technologií.
Někdy je těžké nenabýt dojem, že cílem rozvoje je splnit Rozvojové cíle tisíciletí, ne zlepšit životy lidí.

Rozvojové cíle od začátku přitahují mnoho kritiky, ne nejméně z řad ekonomů:

• Cíle stanovují cíle aniž by definovaly, jak jich dosáhnout či kdo za jejich dosažení nese zodpovědnost (tímto, stejně jako svou rétorikou, se podobají socialistickým pětiletým plánům; pro zábavnou diskusi obojího viz článek Billa Easterlyho).
• Jelikož jsou Cíle stanovené binárně - splnil/nesplnil - motivují země k tomu, aby přesouvaly snahu zdroje z témat, kde Cíle tak jako tak nesplní, do témat, kde je jejich splnění snadnější. Méně urgentní oblasti tak získavají prioritou před těmi urgentnějšími.
• Tak, jak jsou Cíle prezentované, se pozornost příliš zaměřuje na množství zahraniční rozvojové pomoci, zatímco ve skutečnosti jsou klíčové domácí faktory.
  
• Cíle jsou od začátku nastavené nesplnitelně a to především pro africké země (viz jiný Easterlyho článek).

I v Ditchley House podobná kritika zazněla - z úst ekonomicky smýšlející osoby původem z Evropy: "Cíle byly vytvořené na nevelké konferenci skupinou občanů bohatých zemí a následně vnucené chudým zemím. Jedinný výsledek je, že budeme moci ukázat prstem a říct, že Afrika zase jednou selhala". A světe div se, hned několik přítomných Afričanů se proti tomuto názoru prudce ohradilo. Zaprvé, Cíle byly podepsané hlavami valné většiny afrických zemí, není tedy pravda, že byly těmto zemím vnucené. Zadruhé, Cíle měly nezpochybnitelný efekt na domácí politický diskurz v těchto zemích. Oblasti jako vzdělání, boj s určitými nemocemi a boj s chudobou byly zabudovány do domácích rozvojových strategií a v parlamentu každou chvíli někdo zvedne ruku, zamává vytisknutým seznamem Cílů a ptá se, proč se jeho zemi ten a ten bod nedaří splnit a co by pro splnění bylo možné udělat. Nutno podotknout, že tyto argumenty zazněly od lidí, kteří v těchto parlamentech sami sedí, vědí tedy, o čem mluví.

Rozvojové cíle tisíciletí nejsou dokonalé a nevyřeší všechny problémy světa. I kdyby ale jejich hlavní efekt byl, že přinutily vlivné osoby v chudých zemích věnovat pozornost tématům vzdělání a zdraví, už by sehrály větší roli než mnoho jiných iniciativ. Proč je tedy tak rádi kritizujeme a jsme k jejich přístupu vůči Africe kritičtější než sami Afričané? Dovolím si předložit dva další důvody:

• Kritika plánovaní a neokolonialismu je intelektuálně atraktivnější než idealismus.
• Hlavní autor a propagátor cílů se jmenuje Jeffrey Sachs.

Je mnoho důvodů být (i v případě Cílů) skeptický k idealistickým myšlenkám v oblasti rozvoje a je ještě více důvodů nemít rád Sachse či s ním nesouhlasit. Jsou ale také dobré důvody, proč bychom iniciativy měly hodnotit podle jejich výsledků, ne podle jejich intelektuální přitažlivosti či autora.