Můžou Youtube přednášky polidštit výuku na školách?

Ve svém vystoupení na TED Talks povídá Salman Khan o Khan Academy, neziskové organizaci, kterou založil a která na svých stránkách zdarma zveřejňuje Khanovy videopřednášky z učiva základních, středních a vysokých škol a řadí je formou pavouka, která jasně znázorňuje, které přednášky navazují na které, a studenta například v matematice systematicky provedou od šifry jménem 1+1 až k tématům, jejichž názvy neumím přeložit, poněvadž jsem o nich ani v Matematice V na Institutu ekonomických studií neslyšel.

Khan své videopřednášky původně začal nahrávat pro svého synovce a jsou přirozeně vhodné pro samostatné studium, mají ale potenciál i pro použití ve školní výuce. Již dnes jsou s úspěchem používány na několika amerických základkách. Při studiu na vysoké škole mě často frustrovalo, že páni profesoři ztrácejí svůj i můj čas tím, že u promítaného powerpointu odbrblávají učivo, které bych si sám v klidu a s větší flexibilitou přečetl v knížce. Na semináře, kde by kontakt s profesorem konečně mohl být zajímavý, nám pak nastrčí usmrkaného doktoranda. Když jsem navrhoval přednášky zrušit, někteří spolužáci nesouhlasili s tím, že mluvené slovo a vlastní zápisky jim lezou do hlavy lépe než učebnice. Šlo by také úkolyprofesorů a doktorandů prohodit, ale hrozilo by, že páni profesoři, kteří mají sloužit jakožto garanti kvality předkládaných znalostí, by nad stěžejním zdrojem vzdělání pro podstatnou část studentů ztratili vliv.

Khanův model nabízí řešení. Profesor nahraje za pomoci elektronické tabule přednášky (pokud si to nedokážete představit, pusťte si kteroukoli z Khanových lekcí). Studenti je doma shlédnou s tím, že narozdíl od skutečných přednášek budou moci repetitivní pasáže přeskočit a obtížná místa naopak přehrát opakovaně. Když se pak študák a pan akademik střetnou v seminární místnosti, mohou se díky znalostem z elektronické přednášky rovnou pustit do diskuse o zajímavějších aspektech dané problematiky, než jsou základní učebnicové souhrny.

Vysokoškolské přednášky byly institucializovány na středověkých univerzitách v době před vynálazem knihtisku, kdy si studenti nemohli dovolit vlastnit knihy, a co hůře, i v knihovnách byl zásadních svazků nedostatek. Na přednáškách tedy profesor předčítal pasáže ze slovutných traktátů, polemik a pojednání a studenti si vše do písmene zaznamenávali do notýsků. Technologie se od té doby změnila, forma výuky ne.

Pokud by se někdo ptal, proč už ve středověku z knihy nepředčítal jeden ze studentů a profesor nešel na kafe, psát filipiky nebo diskutovat s hloučkem studentů a velikosti křídel andělů, odpovím, že nejspíš šel, a jestli ne, tak z toho vyplývá, že neefektivita existovala už ve středověku.