Braai vs špekáčky aneb Kultura stolování

V pátek večer jsem absolvoval svou první pravou afrikánskou "braai". Pro vysvětlenou, Afrikánci jsou potomci holandských kolonistů v Jižní Africe a tvoří více než polovinu její patnáctiprocentní bílé menšiny. Braai je místní obdoba barbecue (místo hamburgerů wursty) a neodělitelná součást místní kultury. Původně afrikánská záležitost, ale dneska grillují všichni - bílí, černí i modří. Muži se starají o uhlíky a maso, ženy v kuchyni připravují salát, děti se motají pod nohama (tak mi to alespoň vyprávěli, ve verzi, kterou jsem zažil, byla ženy moje šedesátiletá paní domácí, muži její třicetiletý nájemník a děti pravděpodobně já). Když je vše upečeno připraveno a prostřeno, všichni společně zasednou u stolu a pustí se do jídla. To je něco, co při opekání prasete či vegetariánských špekáčků my Češi neděláme. U nás se opéká a průběžně jí. Soused jejich způsoby vysvětloval tím, že přece nebude někdo odstavený u ohně, když ostatní jí. A taky, že když mu přijedou přátelé na braai, tak chce s nimi zasednout a popovídat, a ne aby jeden byl v kuchyni, druhý u ohně a třetí u stolu. Toto vše ale platí i u nás. Že by byli Afrikánci solidárnější? Nebo se kolem grilu nesedí tak příjemně, jako kolem táboráku?